1. 9. 2018 Babia hora

   Po několika letech nás plán akcí opět společně zavedl na nejvyšší vrchol Západních Beskyd – Babiu horu – tentokráte z polské strany.    Za krásného, ovšem už ráno horkého počasí jsme se vydali na túru od parkoviště u skanzenu Markowa. Většina z nás zvolila pro výstup k chatě nejkratší možnou trasu, která nás strmějším stoupáním dovedla až k chatě. Ta byla pro menší část účastníků tohoto výletu jejich hlavním cílem a po různě dlouhém posezení u chaty se vydali na sestup zpět k výchozímu bodu druhou možnou přístupovou trasou k chatě, která vedla lehce naokolo zpět k parkovišti a skanzenu Markowa.

   Většina z nás však pokračovala dále vstříc vrcholu Babie hory. Nejprve jsme šli chvíli takřka po rovině, ovšem po zhruba 10 minutách jsme odbočili spolu se žlutým značením na tzv. Perć Akademików, která stoupá na vrchol severní stěnou Babie hory a je nejnáročnější trasou celých Západních Beskyd. Stoupání bylo hned od začátku této Perće strmé, nejprve šlo jen o výstup po mnoha kamenných schodech. Poté přišel na řadu i traverz s leteckými výhledy směrem na sever zabezpečený řetězy a za ním zlatý hřeb výstupu – výstup několik metrů vysokou skalní stěnou zajištěný kramlemi a řetězy. Karmle byly od sebe dosti daleko a tak zejména ti menší z nás měli se zdoláním tohoto úseku určité problémy. Ale nakonec jsme to všichni úspěšně zvládli. Po tomto úseku to byl již na vrchol jen chodecký terén, ovšem stále s poměrně výživným stoupáním. Ale i to nakonec skončilo a my se ocitli na samém vrcholu Babie hory, která je doslova pověstná svým častým psím počasím a silným větrem. Dnes nám byla ovšem štěstěna vcelku nakloněna a i na samotném vrcholu vál jen lehký větřík. Jen výhledy nebyly díky značnému teplu a oparu bůhvíjaké.

   Po odpočinku na vrcholu jsme se vydali na sestup k sedlu Brána, které od sebe odděluje Babiu horu a Malou Babiu horu. Těsně nad tímto sedlem část z nás odbočila po červené značce zpět k chatě Markowe Szczawiny a následně některou z variant zpět k výchozímu bodu. Zbylá část z nás ze sedla Brána pokračovala dále po hřebeni a rovněž slovensko – polské hranici na vrchol Malé Babie hory. Z nís nás čekal strmý a poměrně dlouhý sestup až do Jaloveckého sedla. Zde došlo k dalšímu dělení – větší část se již vydala na sestup do obce Zawoja, menší část pak pokračovala dále po hřebeni a slovensko-polské hranici. Jejich cílem byl nejsevernější bod Slovenska, resp. dva body, které o toto prvenství soupeří a nacházející se v oblasti vrcholu Medralová, která je zároveň nejvyšším bodem Beskidu Makowského. Of západního vrcholu Medralové pak i tito zbylí účastníci došli přes hezkou Halu Kamińskiého zpět do Zawoje, kde na vhodném místě na cestě mezi skanzenem a obcí Zawoja na nás čekal náš autobus, který nás následně odvezl zpět do ČR.

Příspěvek byl publikován v rubrice 2018 se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.