4.-8.5.2017 Český kras

Uspokojit všechny zájemce o tuto naši první letošní vícedenní akci se nepodařilo kvůli ubytovací kapacitě (52 míst)jediného únosného zařízení v širokém okolí – Hotelu Diana v Novém Jáchymově. Abychom měli více času na túry, odjížděli jsme již ve čtvrtek v 16.00 hodin. Po deštivém týdnu se sice počasí zlepšilo, ale stejně jsme měli obavy. Jízda po dálnici přes Brno byla pro různá omezení pomalá, před Prahou ji ztížil prudký déšť, takže na místě jsme byli až po 22.30 hodině.
Druhý den jsme měli pro 26 zájemců podle přání zajištěny první prohlídky 1. nebo 2. okruhu hradu Karlštejn, vstávali a snídali jsme proto velice brzy. Trasy byly stanoveny tak, aby je mohli absolvovat i zájemci o prohlídku hradu, dlouhé byly 16 a 9 km. Začínaly u hradu, kam jsme museli dojít z parkoviště, a vedly k Dubu sedmi bratří. Dlouhá pak pokračovala do Mořiny a obloukem se kolem impozantního lomu Velká Amerika a komornějších Politických vězňů, Mexiko, Malá Amerika vracela až téměř k Dubu sedmi bratří a pokračovala přes Královu studnu a Vodopády Bubovického potoka (zde krátce i po schodech, žebřících a řetězech) až do Svatého Jana pod Skalou. Krátká trasa vynechávala okruh kolem lomů a od Dubu sedmi bratří pokračovala do Svatého Jana pod Skalou. Kdo chtěl, mohl ještě vystoupat na Svatojánskou skálu. Na sedmnáctou hodinu jsme měli objednanou komentovanou prohlídku zdejšího kostela sv. Jana Křtitele a zajímavé poustevnické jeskyně sv. Ivana. Poté jsme ihned odjížděli na večeři.
Třetí den začínal prohlídkou Berouna. Konaly se zde Hrnčířské trhy a Koláčefest. Stánků a zboží tu bylo nepřeberné množství a lidí ještě víc. Prodírat se mezi nimi bylo úmorné, raději jsme se vydali po pamětihodnostech. Někteří na prohlídku Muzea Českého krasu, jiní do Berounských Benátek, Medvědária, na rozhlednu na Městské hoře. A pak jsme se již vydávali na túru. Ranní silná mlha se rozešla a začínalo svítit slunce. Trasy byly tři. Dlouhá (19 km) a střední (13,5 km, kratší o výstup na Krušnou horu) a krátká (10 km, neobsahovala výstup na Děda a Krušnou horu). Dlouhá a střední začínaly přímo v Berouně, krátká v okrajové části Zdejčina, kam zájemce odvezl v 10.30 autobus. Všechny končily u našeho hotelu Diana. Výstup na Děda byl strmější, ale ne náročný a než se zašlo do lesa, byly moc hezké výhledy. Rozhledna na Dědu je sice hezká starobylá stavba, ale výhledy jsou z ní mizerné, les je už hodně vzrostlý. Po jeho projití se nám otevřela volná krajina s Hudlicemi a temnou buližníkovou Hudlickou skalou na obzoru. Za vesnicí Lísek jsme sešli do údolí a z něho dosti prudce stoupali mezi hudlickými domy kolem hospody U Jungmanna a jeho rodného domku (mnozí si jej prohlédli) až na konec vsi. Tu byla odbočka k Hudlické skále. Někteří na ni vyšli, byl z ní pěkný výhled. Kousek za Hudlicemi už byla Krušná hora. Ti, co na ni šli, byli odměněni dalekými výhledy z rozhledny Máminka, která stojí na vrcholu. Všichni jsme prošli lesem až na okraj Nového Jáchymova a dál k našemu hotelu. Po krátkém odpočinku některým zbyl ještě čas a síly na prohlídku obce. Sešli na malou náves a kolem historické budovy železáren došli až na starý lesní hřbitov s historickými, krásnými litinovými kříži.
Čtvrtý den ráno nás autobus zavezl do Tetína. Několik z nás hned vyrazilo na túru, převážná většina se zúčastnila objednané prohlídky všech tří zdejších kostelů. Byla velice zajímavá a dlouhá díky řečnickému umění a obsáhlým znalostem průvodce. Ihned po jejím skončení vyrazili na pochod ti, co si zvolili dlouhou (16 km) trasu. Vedla přes Tobolku ke Koněpruským jeskyním (prohlídka byla individuální podle toho, jak kdo chtěl) a zajímavému výhledu na lom Zlatý kůň. Dále k výhledu na lom Čertovy schody a kolem Kotýzu (hodně nás na něj zašlo, prošlo se po i pod Jelínkovou branou a po místě starověkého hradiště) a Aksamitovy brány prudkým svahem dolů ke studánce blízko Havlíčkova mlýna, dál k přehradě Suchomasty a kolem ní a kolem dalších už uzavřených lomů schovaných v mladém lesním porostu až do Berouna k autobusovému nádraží. Tu čekal náš autobus. Ti, co se rozhodli pro kratší trasu, si ještě prohlédli zbytky hradu s výhledem na Beroun, Tetínské skály, Berounku a skály u Srbska, prošli se vyhlídkovou pěšinou ke kostelu sv. Jana Nepomuckého, zašli do muzea, poslechli si píseň Nad Berounkou pod Tetínem, nasedli do autobusu a ten je odvezl z časových důvodů ne do Tobolky, jak bylo plánováno, ale až na parkoviště u Koněpruských jeskyní, čímž se původně 12 km dlouhá trasa zkrátila na 10 km a byla odsud až do Berouna totožná s úsekem dlouhé trasy.
Pátý, poslední den začínala delší trasa (10 km)v Hostimi na malé návsi u kapličky. Stinnou uličkou jsme sešli dolů k Berounce a bez problému prošli nejhezčím úsekem kolem skal, který byl podle internetu uzavřený a přesvědčili se tak, že nám v informačním centru v Berouně a v ústředí CHKO Český kras nelhali, když nám řekli, že tamtudy jít můžeme. Kolem řeky jsme prošli Srbskem až k mostu. Další úsek cesty byl společný s kratší trasou (7 km), která tu začínala. Přešli jsme most, proklopýtali přes opravované koleje a nádraží a začali stoupat na Kodu k rybníku a vyvěračce a pokračovali dál. Někteří nevynechali ani odbočku ke Kodské jeskyni a zašli k ní. Od kříže nad Kornem jsme šli po silnici. V Kornu naši pozornost upoutalo množství rozkvetlých, krásně vonících šeříků a velikánský rybník. Za Kornem na nás začal vykukovat Karlštejn a dohlížel na nás až k zajímavé trojboké kapličce s posezením na začátku Litně, Ti rychlejší si ji stačili prohlédnout ještě v klidu, ti pomalejší už ne, protože začalo silně pršet. Ale zmokli jsme téměř všichni, I těch pár, kteří už byli hodně unaveni, nešli na žádnou túru a spokojili se jen s prohlídkou městečka. Proto jsme v restauraci U Svatopluka Čecha zůstali až do odjezdu ve 12.30, kdy už přestalo pršet. Až v autobuse bylo oznámeno, že je pro nás připraveno překvapení a předseda vyhlásil, že ten, kdo první pozná, jaké překvapení to je, vyhraje plechovku piva. Až jsme přijeli k místní tabuli obce Neumětely, tak to některým došlo a ten, kdo to první řekl, opravdu pivo dostal. Zastavili jsme blízko kostela a došli k malému náhrobku u cesty s nápisem: V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra zakopán leží. Prohlídli jsme si jej, dali na něj květináček se sedmikráskami, vyfotili se, nasedli zpět do autobusu, ve Zdicích najeli na dálnici a s přestávkou na Rohlence dojeli šťastně domů.

Text Marie Minková

Příspěvek byl publikován v rubrice 2017. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.