21.6. Vyšné Kamence – Obšívanka – Sokolie – Baraniarky – Vrátna

Po dvou týdnech a zhruba 10 měsících nás náš plán zavedl opět do oblasti Vrátne doliny na Malé Fatře. Zatímco před necelým rokem se většina z nás pohybovala na hřebeni Bobot ohraničujícím Vrátnou dolinu z východu, nyní jsme se vydali na západní ohraničení tohoto údolí.

Počátek naší trasy byl v osadě Vyšné Kamence. Nejprve jsme prošli krátce místní zástavbou a poté se vnořili do malofatranských lesů. Těmi jsme po nějaké době došli až do jednoho z nejkrásnějších koutů malé Fatry – krátké a úzké, ale velmi strmé doliny Obšívanka. Výstup nám usnadňovaly dřevěné schody, sem tam bylo k vidění i zábradlí sloužící k větší jistotě postupu. A kolem nás bylo plno skal. Sice nebylo počasí úplně ideální, ale i tak stál průstup touto dolinou rozhodně za to. Z této doliny jsme došli na rozcestí Malé noclahy a od něj nás čekala ani ne hodinka stoupání na první vrchol dnešního dne – Sokolie. Někteří zde měli i výhledy, někteří zmokli, sokola však neviděl nikdo… Z vrcholu nás čekal první „nebezpečný“ úsek trasy – sestup po velice kluzké jílové stezce. Ale všichni jej nějakým způsobem zvládli. Tento sestup nás zavedl o více jak 200 výškových metrů níže do sedla Príslop. Zde již někteří odbočili dolů do údolí a sešli ke Starému dvoru.

Těm zdatnějším však dnešní túra ještě zdaleka nekončila. Čekal nás totiž „proslavený“ výstup na Baraniarky – naštěstí jsme jej šli tentokrát v tom lepším směru. Ale i tak to vzhledem k několika přeháňkám během dne nebylo nic pohodového. Ovšem všichni jsme se nakonec nějak na skalnatý vrchol Baraniarek vyšplhali. Odtud nás čekal sestup do dalšího sedla (zvláště jeden krátký nezajištěný skalní komín byl v dnešním počasí velice zajímavý… A z onoho sedla opět nahoru – tenrokráte na zalesněný vrchol Žitné. Z něj opět do dalšího sedla, tentokrát to však bylo pohodovější co se terénu týče. A ze sedla opět stoupání, tentokráte na nejvyšší vrchol hřebene – Kraviarske. Takže by se dala dnešní túra i nazvat po stopách zvěře – začalo to sokolem, pokračovalo beranem a skončilo kravičkou… Z Kraviarskeho následoval relativně pohodlný sestup do sedla Za Kraviarskym, jen nemusel být místy tak zarostlý klečí…

Z tohoto sedla již všichni až na jednoho „nezničitelného“ sešli po značené trase k spodní stanice lanovky vedoucí na Snilovské sedlo. Onen nezničitelný jedinec si túru ještě prodloužil až na hlavní hřeben a nejvyšší vrchol celé Malé Fatry – Veľký Kriváň a poté pod lanovkou ke spodní stanici lanovky.

Pár jedinců si udělalo zcela samostatný, méně náročný program – buďto si prošli část Jánošíkových dier nebo se lanovkou vyvezli na Snilovské sedlo a pochodili po nedalekých vrcholech (Veľký Kriváň, Chleb).

Tento výlet byl suverénně nejnáročnější trasou letošního programu – za vše hovoří poměr nastoupaných metrů a ušlé vzdálenosti – nejkratší varianta (po sedlo Príslop) necelých 8 km a cca 700 výškových metrů, základní varianta 12,8 km a zhruba 1350 nastoupaných metrů a nejdelší varianta necelých 18 km a takřka 2 nastoupané výškové kilometry!. Ač to bylo velice náročné a počasí nám moc nepřálo (ovšem bylo mnohem lepší než to, co jsme zažili na Malé Fatře při předešlých dvou návštěvách!), tak nakonec byl každý jistě spokojen – náročnost trasy a ne zcela ideální počasí totiž zcela vyážily krásy krajiny, kterou jsme dnes prošli.  A již se všichni jistě těší do Českosaského Švýcarska.

Itinerář

Příspěvek byl publikován v rubrice 2014, Výlety. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář