1.10. Źabnica,Skalky – Rysianka – Hala Boracza – Źabnica

Po co se počasí týče nepříliš vydařeném výletu na Sušinu nás plán akcí tentokráte zavedl na takřka okružní výlet do polských Beskyd, konkrétně do Beskidu Źywieckého. A počasí nám tentokráte opět přálo!   Autobus nás ráno vysadil v místní části obce Źabnica zvané Skalki. Zde mají svůj počátek tři trasy a všechny tři někteří z nás poznali. Dvě trasy (nejdelší a nejkratší) byly značeny černě, střední varianta pak zeleně.

Účastníci nejkratší trasy toutou černou značkou nejprve krátce po asfaltu, posléze lesní cestou po zhruba hodině výstupu vystoupali na jednu z mnoha polan této oblasti – Halu Boraczou s chatou, která dnes doslova praskala ve švech. Zde se mnozí občsrestvili a vydali se na výstup na nejvyšší místo jejich trasy, kterým byl vrchol Prusów lehce převyšující kilometrovou výšku. Z protáhlého a zarovnaného hřebene pak (nejen) účastníky této varianty čekal strmější a zdánlivě nekonečný sestup až do údolí k silnici a v závěru zhruba kilometr po silnici bez značení k dřevěnému kostelu v obci Źabnica, kde byl cíl všech dnešních variant.

Ti, kdož si vybrali střední trasu, se vydali rovněž v úvodu po jen mírně stoupající asfaltové silnici, po nějaké době prošli kolem domu zdejšího řezbáře, který některá svá díla „vystavuje“ veřejně právě zde. Po této kulturní vložce šli ještě chvíli po asfaltce údolím a následně přece jen o něco strmější lesní cestou již bez asfaltu začali stoupat vzhůru lesem z občasnými polanami s výhledy na masiv Romanky až nakonec došli na rozcestí značených tras pod chatou Rysianka.

Na toto rozcestí došli i ti, kteří zvolili nejdelší trasu. Ta vedla zpočátku rovněž po asfaltu a posléze pohodlnou lesní cestou podél potoka, posléze ovšem strmějším stoupáním až na rozcestí u chaty Slowianka. Od ní následovalo klesání loukami a místy lesem malebnou krajinou s výhledy. Po tomto krajinářsky hezkém a pohodlném úseku se ovšem postavilo do cesty stoupání na rozcestí na rozmezí horských luk zvaných Hala Lyśniowska a Hala Pawlusia. Toto stoupání vedlo převážně lesem jen s občasnými výhledy, zpestřením byl i jeden kraťoučký a lehký úsek zabezpečený řetězy a jedna malebná horská louka. Z té to bylo již jen pár minut na rozcestí na rozhraní Haly Lyśniowské a Pawlusie.  Z tohoto rozcestí nás čekal krásný úsek vedoucí rozsáhlou Halou Pawlusiou se zpětnými pohledy na masiv Romanky. Takto i ti, kteří si vybrali nejdelší trasu, došli na rozcestí pod chatou Rysianka.

Z tohoto rozcestí pak střední a krátká trasa po necelé půlhodince došla k samotné chatě rozkládající se na stejnojmenné horské louce. Mnozí využili přívětivosti této chaty, pokochali se výhledy (díky oparu byla vidět jen Babia hora či blízké Pilsko) a posléze se vydali dále. Většina z nás pak bez většího zdržení prošla kolem jen 5 minut vzdálené další chaty ležící na Hali Lipowské. Od této chaty následoval nejkrásnější úsek cesty vedoucí převážně loukami chytajícími již podzimní žluté barvy s neustálými výhledy směrem na hraniční hřeben Beskyd, k tomu foukal jen mírný větřík, sluníčko svítilo tak akorát, kolem cesty se našlo i dost borůvek – prostě idylka, navíc když cesta v tomto úseku prakticky neustálé mírně stoupala. V závěru tohoto úseku následovalo krátké prudší klesání a došli jsme na rozcestí na okraji Haly Redikalne, kde tento nejkrásnější úsek trasy skončil.

Z tohoto rozcestí nás čekalo klesání převážně lesem, v závěru již otevřenějším terénem s výhledy na malebnou louku Hala Boracza a nad ní čnící vrchol Prusów. Na tuto loukou jsme nakonec i sešli a již všichni společně pokračovali stejnou trasou kolem přeplněné horské chaty a vrchol Prusów až do Źabnice.

Celý výlet se i díky krásnému počasí nadmíru vydařil, většina z nás poznala i místa pro ně dosud neznámá, po cestě nechyběly ani některými velmi vítané horské chaty, medvěda nikdo nepotkal, takže výlet se po všech stránkách vydařil.

Příspěvek byl publikován v rubrice 2016, Výlety. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.